Otevřený dopis Romanu Šebrlemu.

Romana si velice vážím a mám ho rád. Je to člověk, který za svou kariéru toho mnoho dokázal, a mnozí sportovní fanoušci mu jsou dodnes vděční za nezapomenutelné okamžiky. Ale nic netrvá věčně a někdy je potřeba místo svalů použít i mozek a uvědomit si, na co ještě mám a kdy je čas opustit místo na výsluní a odejít jako hrdina. Ne jako namyšlený blb.  

     Vím, že se s ním nesetkám a tak to zkusím tímto způsobem - je možné, že si to někdy přečte a dozví se, jak ho vidí jeden z jeho fanoušků.

     Romane,

     velice si tě vážím a děkuji ti za vše, co jsi udělal pro tuto zemi (myslím její pozitivní zviditelnění v oblasti sportu). Mně osobně jsi prodloužil život několikrát. Každá tvá výhra a každý tvůj úspěch, který jsem měl možnost sledovat, mi vykouzlil úsměv na tváři a byl jsem na tebe hrdý. Když ti to nešlo, mrzelo mě to, ale věřil jsem, že se zase zvedneš. Rok 2000 jsi korunoval nádhernou stříbrnou medailí na Olympiádě. Rok 2001 byl neuvěřitelný! Přepsal jsi světové tabulky a dlouho tě z nich nikdo nesundal. 2004 a další Olympiáda. Věřil jsem v kov a ty jsi to dokázal a navíc měl ten kov zlatou hodnotu! Jak já byl nadšený. Pak šel rok za rokem a pořád se dařilo. A já si říkal - bude Roman chytrý a odejde v tom nejlepším a zůstane v mém srdci jako Šampion? Nebyl jsi tak chytrý. Nebo nevím, zda za to mohla chytrost anebo touha po úspěchu.

     Romane, proč jsi neodešel, když to ještě šlo? Proč jsi svůj pozitivní obraz stále více a více mazal neúspěchy, které nemusely přijít a pak různými proslovy, které se k tobě nehodily? Spousty sportovců vědí, že je nejlepší ukončit kariéru, když jsi na vrcholu a lidi ti budou tleskat ve stoje a plácat ti po ramenou při odchodu. Proč chceš skončit jako sportovec, který odejde, když mu to nejde, je často zraněný a pro část národa je k smíchu a druhá část musí jen vzpomínat na to dobré, jelikož žádnou jinou radost již nepřinášíš.

     Chápu, že je těžké se vzdát svých snů, když víš, jak chutná úspěch. Na druhou stranu díky této myšlence, anebo jí podobné, budeš odcházet jako hrdina, který se mohl stát dobrovolně národní ikonou bez jakéhokoliv pošramocení a místo toho budeš pro některé jen nafoukaným sportovcem, který si chtěl za cizí peníze ještě užít poslední dny slávy a zvoral to tak neuvěřitelně, že se nedivím těm, kteří ti nadávají. Mají na to právo.

     Děkuji tedy za vše, ale mohl jsi to ukončit jako hrdina a ne jako psanec. Byla to tvoje volba a za mě osobně - zvoral jsi to! Škoda…